Reálné icebreakers cvičení

Ahoj nebo dobrý den, jak chcete.

Omlouvám se za převelikou dobu, po kterou jsem se neozval. Tohle léto pro mě tedy opravdu není okurková sezóna. Úkol vytvořit další díl podcastu šoupu pěkné dva měsíce. Proto jsem se rozhodl, že malinko předělám koncept v časech jako jsou tyto. Rád bych plnil podcast krátkými hinty, radami a hacky, které běžně používám nebo jsem na ně zrovna někde narazil, a chci se o ně podělit se světem, protože mi přijdou fajn.

Až se situace uklidní, chtěl bych i jednou za čas udělat díl, který odpovídá konceptu původnímu. Tedy velké téma - doplněné v dalším díle o vyjádření hosta.

Tak a jak název napovídá, dneska bych se rád podíval na icebreakers cvičení. Pro ty, co neví, o co jde, to teď vysvětlím, a ti, co už jste se s tím pojmem setkali, chvilku vydržte.

Nebudu zabrušovat do historie, jak to vzniklo a bla bla bla. Pro Vás je důležité vědět, že pojem icebreaker je samozřejmě převzatý z angličtiny. Já se kolem sebe nesetkávám s žádnou přijatelnou českou alternativou, ale jak název napovídá, jde o způsob prolomení ledů. Což potřebujete... nebo spíše než potřebujete bych řekl, že je to nutné a dobré udělat na začátku schůzky. A teď proč?

Určitě to všichni z Vás znáte. Máte meeting s týmem, školení, prezentaci, kick-off projektu apod. Než se publikum rozmluví - i když ani ne rozmluví, těžko se to popisuje - je to takový ten divný pocit na začátku těchto sezení, kdy mají všichni knedlík v puse a bojí se začít mluvit, aby nevypadali jako troubové (nebo možná ani ne troubové - je to takový hluboko zakořeněný problém v nás lidech, že se bojíme před cizími lidmi začít mluvit). Navzájem se tedy neznáte, nevíte třeba úplně svoje zaměření, svůj slovník, svoje naladění, tón hlasu atd., a tak se každý bojí začít - když mluví, doprovází to koktání a nejistota v hlasu.

Ještě doplním, že jak jsem zmínil, tak jde o jednání s lidmi, které neznáte. Když je to opakovaná schůzka se zákazníkem, již to není nutné dělat, protože už se můžete ptát na nezávazná a nepracovní témata, které jste řešili minule, a tím se zbavit toho úvodního knedlíku v puse - tedy jestli ještě je, protože při opakovaných sezeních už knedlík skoro nebývá.

Plácnu tedy příklady:
„A co ta dovolená, na které jste měl být minulý týden?“
„APovedlo se Vám sehnat mechanika na to Vaše auto?“
„Sehnal jste hlídání pro Vaše děti, abyste mohli jít do toho divadla?“
Atd, atd...

Super, věřím, že teď všichni tedy chápeme pojem icebreaker a půjdeme na nějaká cvičení. Jak jsem říkal, nechci tu dávat hodinový podcast, který by se jmenoval TOP 10 icebreakers cvičení. Takže Vám chci dneska říci jeden dva tipy a třeba se k tomu zase někdy vrátíme, když bude zájem.

Když hodíte do Googlu pojem icebreaker, tak jak v českém, tak v anglickém jazyce na Vás vyskočí cvičení, která si často řeknete, že jsou totálně mimo a nereálné. Nebo jsou příliš neprofesionální a nedovedete si představit to použít v reálném životě při kick-offu projektu, kde je zákazník.

Příklady těchto cvičení, která předpokládají spíše to, že je potřebuje obrovská korporace (která spojila kopu lidí na nějakých projekt a je třeba je rozmluvit), tedy existují a fakt jich najdete spoustu na netu, tak Vám je nechci cpát.  Já jsem si pro Vás připravil právě tipy do našeho malého českého rybníčku…příklady, které můžete skutečně použít!

Takže, první příklad, který mi přijde trošku šílený, ale zároveň dost v pohodě i pro nového klienta/zákazníka, je metoda toaletního papíru. Jo, slyšíte správně, metoda toaletního papíru.

O co jde?

Takže, utrhněte pár čtverečků - třeba 4 až 5 - a pošlete to dalšímu člověku. Řekněte mu, aby udělal to samé. Kdyby se Vás ptal, kolik si jich má utrhnout, řekněte, kolik chce. Nechte je v napětí, co se s tím pak bude dělat. Až si všichni utrhnou, řekněte jim, že počet čtverečků znamená počet zajímavostí, které o sobě musí každý říci. Uvidíte ty úsměvy a roztání lidí, když se začnou dívat na toho vtipálka, co vyroloval půlku role. 🙂

Zajímavosti, které můžete dávat jako příklad jsou:
„Mám rád tancování.“
„Moje oblíbená barva je červená.“
„Mám psa jménem Petr.“
„V létě jsem žil 3 měsíce na Bali.“
„Bojím se myší.“
Atd, atd...

Solidně jednoduché, vtipné a velmi nápomocné, no ne? A ještě pro Vás mám jeden tip. Tohle cvičení jde ještě vylepšit troškou…řekněme fekálního humoru 😄 musíte usoudit, jestli jsou klienti nebo zákazníci ready na takový vtípek. O co jde?

Než začnete trhat čtverečky, tak řekněte, že teď si každý utrhne tolik toaleťáku, kolik normálně používá. Tečka. Nic víc, žádné debaty na co - čůrání, kakání 😄, ať si to každý domyslí.😄  Z patra a bez čekání si kus taky urvěte, abyste šli příkladem, a pošlete to dál. Uvidíte ten poker face, ale většinou se stane, že poker face trvá tak 3 vteřiny, potom se všichni začnou smát. Jsme lidi, no ne? 🙂

Rozhodnutí, jestli tedy chcete tohle cvičení takto přiostřit, nechávám na Vás 🙂

A druhá použitelná věc je za mě pravda nebo lež. Tohle cvičení má po netu různé názvy, ale jde o to, že si každý člověk připraví tři zajímavosti o sobě - z toho jedno bude lež. Postupně je každý řekne, přečte. Potom skupina diskutuje, které z těch tří je lež - pozor opakuji - lež bude pouze jedna věc. Aby cvičení mělo smysl, zdůrazněte, že by to mělo být trošku těžké. Aby neřekli - jmenuji se Jakub, příjmení Cígl a umím lítat. To je pak celkem jasné, co je špatně - a nerozvine tu chtěnou debatu, kterou potřebujete.

Můžete to zase i vylepšit, když ucítíte příležitost - a to tak, že budete ty tipy na lež od ostatních zapisovat. Kdo zmátl nejvíce lidí = u koho lidi tipovali nejvíc pravd místo nepravd, vyhrává. Ono tím dokážete pak udělat třeba to, že ten člověk vytáhne fakt třeba koníček, o kterém ani jeho kolega z práce neví, že má. Takže je to pak zajímavé.

Výhoda tohoto cvičení na rozdíl od spousty jiných je, že lidi můžou sedět, nezvedáte je z jejich komfortní zóny atd., jenom sedí a mluví. A to jsou přesně cvičení, která se hodí do našeho malého rybníčku, jak jsem již jednou říkal. Snažil jsem vybrat fakt něco, kde je v pohodě i to, že tam bude zákazník. Což je vždy tenčí let, ale o to je pak větší knedlík v puse a je třeba všechny rozmluvit.

No, tak zdá se mi, že ten můj přepis, o čem chci mluvit, je zase nějaký dlouhý, raději tedy končím a doufám, že jsem Vám alespoň trochu pomohl. Protože to knedlíkové ticho jsem zažil snad tisíckrát. Rozpruďte to toaleťákem a mějte se fajn, pokusím se Vám co nejdřív zase ozvat.

Kdyby cokoliv, pište na jakub.cigl@gmail.com a těším se, mějte se, ahoj.

• Jakub Cígl

• October 23, 2019